Jedna z největších iluzí dlouhodobého investičního myšlení? Že jde jen o trpělivost a čekání, až „to naroste.“ Je vlastně zvláštní, kolik zkušených lidí i dnes věří, že stačí prostě
vybrat směr, vydržet dekádu a úspěch se dostaví. Ale dlouhodobé investiční uvažování se v praxi mnohem víc podobá schopnosti vnímat signály v šumu, než jenom obyčejnému držení
pozice. Většina si myslí, že hlavní výhodou je klidná hlava a absence zbrklých rozhodnutí. Přitom opravdová síla spočívá v dovednosti ustát mentální osamělost—umět být v pohodě i ve
chvíli, kdy trh nebo kolegové táhnou jinam. Vlastně často jde víc o to, co člověk dokáže ignorovat, než co je ochotný sledovat. A když někdo chápe koncept tzv. „tiché
diverzifikace“, najednou si uvědomí, že dlouhodobost není o absenci akce, ale o schopnosti volit správné tempo a směr, i když většina lidí už dávno změnila plán. Na Skillnetře
dlouhodobé investiční myšlení nevnímáme jako soubor rad nebo pouček. Spíš jako způsob, jak získat odstup a uvidět druhou i třetí vrstvu motivací—nejen těch tržních, ale hlavně
vlastních. V mém pohledu tohle dovednost odděluje skutečné profesionály od těch, kteří jen čekají na další trend.
Někdy se v kurzu dlouhodobého investování stane, že člověk najednou pochopí souvislost mezi trpělivostí a složeným úročením – ten okamžik, kdy už nejde jen o čísla na papíře.
Najednou někdo z posluchačů položí otázku, proč se vlastně tolik mluví o dividendách, když většina jeho známých investuje raději do kryptoměn. To jsou chvíle, kdy se atmosféra ve
třídě lehce změní: někdo se pousměje, jiný si začne něco rychle zapisovat, protože cítí, že právě teď je potřeba zachytit myšlenku, která se už možná nebude opakovat. Ale někdy
přijde překážka, která je zvláštně prozaická. Třeba když se studenti mají sami rozhodnout, jestli by raději investovali do ČEZu nebo do indexového fondu, a najednou zjistí, že
vlastně nechápou rozdíl mezi výnosem a rizikem. V ten moment se ukáže, kdo je ochotný jít o krok dál a kdo radši čeká, až to za něj vyřeší někdo jiný. Vlastně—málokdo si přizná, jak
snadné je nechat se zmást vlastním očekáváním.